Poušť: Rozlišování tužeb
Poušť není v první řadě místem trestu, ale místem pravdy. V dnešních čteních poušť odhaluje, po čem srdce skutečně touží, když jsou odstraněna všechna rozptýlení. V knize Genesis jsou Adam a Eva obklopeni hojností, ale jejich touha je pokřivena. Had je nevyzývá, aby přímo odmítli Boha, spíše přetváří jejich touhu. To, co je „dobré k jídlu, příjemné pro oči a žádoucí pro získání moudrosti“, se pomalu oddaluje od důvěry a poslušnosti. Touha se obrací dovnitř a hledá spíše kontrolu než společenství. Výsledkem není svoboda, ale hanba a roztříštěnost.
Jak Ježíš překonává pokušení a obnovuje svobodu
Svatý Pavel nám připomíná, že tento vzorec není ojedinělý. Jediným aktem neposlušnosti vstupuje do světa hřích a smrt. Pavel však také trvá na tom, že touha nemá poslední slovo. V Kristu otevírá nová poslušnost cestu, kde milost je hojná a život je obnoven. Svoboda již není o prosazování sebe sama, ale o přijímání Božího daru a odpovídání na něj.
Evangelium ukazuje Ježíše na poušti, hladového a zranitelného. Na rozdíl od Adama Ježíš neuchopuje. Naslouchá. Každé pokušení ho vybízí, aby uspokojil legitimní touhu, ale neuspořádaným způsobem. Ježíš odmítá, aby jeho poslání bylo určováno okamžitým uspokojením, podívanou nebo mocí. Vybírá si důvěru v Otce namísto kontroly nad výsledky. Tím odhaluje, jak vypadá pravá svoboda.
Pravá svoboda: volba většího dobra podle svatého Tomáše Akvinského
Svatý Tomáš Akvinský nám pomáhá pochopit tento vnitřní boj. V Teologické summě učí, že svoboda není pouze schopnost vybrat si cokoli, ale schopnost vybrat si dobro. Vůle je svobodná právě proto, že směřuje k dobru, které rozum uznává jako pravdivé. Když jsou naše touhy odpojeny od pravdy a lásky, zotročují nás; když jsou správně uspořádány, vedou nás k blaženosti.
Papež František to opakuje v exhortaci Dilexit nos a připomíná nám, že:
„Všechny naše činy musí být podřízeny „politické vládě“ srdce. Tímto způsobem naše agresivita a obsesivní touhy najdou klid ve vyšším dobru, které srdce navrhuje, a v síle srdce odolávat zlu. (…) Vůle touží po vyšším dobru, které srdce uznává, zatímco představivost a emoce jsou samy vedeny tlukotem srdce.“
Toto učení silně promlouvá k naší současné ekologické krizi. Mnohá klimatická rozhodnutí, před nimiž dnes stojíme, jsou formována touhami, které slibují pohodlí, růst a bezpečnost, často však na úkor chudých, budoucích generací a samotné Země. Touha po nekonečné spotřebě, znečišťující energii a pohodlí se může tvářit jako pokrok, i když ve skutečnosti prohlubuje ekologické a sociální rány.
Přeskupení našich tužeb pro péči o náš společný domov v tomto postním období
Postní období nás vybízí k otázce: které touhy skutečně formují moje rozhodnutí? Když se rozhodneme pro zdrženlivost, solidaritu nebo obhajobu klimatické spravedlnosti, i když to s sebou nese osobní náklady, často zažíváme hlubší svobodu: svobodu soudržnosti mezi mou vírou a mými činy. V tomto duchu nás cíl Laudato si‚ pro tento týden, přijetí udržitelného životního stylu, vybízí k životu v dostatečnosti a střízlivosti.
Akvinský by řekl, že takové volby nás formují. Opakované činy utvářejí naše touhy a naše touhy utvářejí to, kým se stáváme. Proto se obrácení netýká pouze individuální morálky, ale také životního stylu a struktur. Péčí o stvoření nepřidáváme k naší víře volitelnou starost; umožňujeme, aby naše touhy byly přetvořeny láskou.
Ať nás poušť v tomto postním období naučí znovu naslouchat srdci, ne jako místu impulsů, ale jako hlubokému středu, kde nás Bůh volá k většímu dobru. Ať jsou naše touhy očištěny, aby nás vedly ke svobodě, lásce a odpovědnosti za náš společný domov.
Které touhy nejvíce formují moje rozhodnutí? Které touhy mě vedou ke svobodě a lásce?
Nejnovější komentáře