„Musíme zkoumat své životy a uznat, jak jsme svým jednáním a nejednáním poškozovali Boží stvoření.“

František, encyklika Laudato si‘, 218

Od Jana Pavla II. vybízejí papežové k tomu, co nazývají „ekologické obrácení“. Má to být proměna křesťanského života motivovaná lidmi způsobenou degradací světa, která je v současnosti velmi zřetelná.

Encyklika Laudato si‘ papeže Františka upřesňuje způsob, jímž by se ekologické obrácení mělo uskutečňovat, a zdůrazňuje, že to není úkol pro jednotlivce, ale pro společenství. Ekologické obrácení podle ní obnáší vděčnost a nezištnost, vědomí, že svět je Boží láskyplný dar a že jsme povoláni tiše napodobovat jeho štědrost. Obnáší také milující vědomí, že nejsme odděleni od ostatních tvorů, ale spojeni v nádherném univerzálním společenství – vědomí pout, jimiž nás Otec svázal, se vším, co spolu s námi je. Dohromady to tvoří ducha štědré laskavé péče.

Cestu ekologického obrácení podle encykliky Laudato si‘ naznačuje toto video:

„Rozhodnutí každého jednotlivce mají dopady na životy všech ostatních.“

Papež František na Twitteru 16. 9. 2018

Zatímco dřívější papežové ve svých sociálních encyklikách volali k odpovědnosti za dění ve světě vlády států a globální politickou autoritu (pro některé z nich mělo tuto úlohu plnit OSN, později začali volat po vzniku nové, účinnější autority), František v sociální encyklice Laudato si‘ volá k odpovědnosti za svět každého jednotlivého člověka, který se může a má stát součástí komunitních sítí a skrze ně ovlivňovat běh dějin. Podobně jako papežové před ním upozorňuje, že současní lidé jsou přesyceni zmanipulovanými informacemi a je pro ně pro to obtížné rozlišovat, co je správné a dobré, a co není, proto je povinností každého člověka být bdělý sám  k sobě. Když sleduje současnou celosvětovou situaci, vidí, že plodí pocit nejistoty, který se může stávat živnou půdou pro kolektivní sobectví (Laudato si‘ 204, cituje Jana Pavla II., Poselství k světovému dni míru 1990). Avšak zatímco papežové před ním popisovali situaci světa a nápravu žádali od politických vůdců, papež František volá k nápravě a k radikálnímu obrácení každého jednotlivého člověka, protože i tam, kde vlády států selhávají, má každý člověk Bohem danou schopnost odpovídat na Boží milost, která působí v jeho srdci (Laudato si‘ 205).

„To, jak se lidstvo chová k životnímu prostředí, ovlivňuje to, jak se chová k sobě – a naopak.

Benedikt XVI., encyklika Caritas in veritate 51

„Všichni jsme zodpovědní za ochranu a péči o životní prostředí. Tato odpovědnost nezná hranic. V souladu se zásadou subsidiarity je důležité, aby se každý angažoval na své vlastní úrovni a pracoval na překonání převahy partikulárních zájmů. Zvláštní úloha při zvyšování povědomí a při formování náleží různým skupinám v občanské společnosti a nevládním organizacím, které odhodlaně a velkoryse pracují na šíření ekologické odpovědnosti, odpovědnosti, která by měla být stále hlouběji zakotvena v respektu k „lidské ekologii“. Média mají v tomto ohledu rovněž odpovědnost nabízet pozitivní a inspirativní vzory. Stručně řečeno, péče o životní prostředí vyžaduje širokou globální vizi světa; odpovědné společné úsilí o překonání přístupů založených na sobeckých nacionalistických zájmech směrem k vizi neustále otevřené potřebám všech národů. Nemůžeme zůstat lhostejní k tomu, co se děje kolem nás, protože zhoršování stavu kterékoli části planety se týká nás všech. … Proto ochotně podporuji úsilí o větší smysl pro ekologickou odpovědnost, která by … chránila autentickou „lidskou ekologii“, a tak důrazně potvrdila nedotknutelnost lidského života      v každé fázi a v každém stavu, důstojnost osoby a jedinečné poslání rodiny, kde se člověk vychovává v lásce k bližnímu a úctě k přírodě. Toto dědictví hodnot má svůj původ v přirozeném mravním zákoně, který je základem úcty k lidské osobě a stvoření, a je jeho součástí.

Poselství k Světovému dni míru 2010, „Chcete-li dát vyrůst míru, chraňte stvoření“, odst. 11-12