Proměnění: Jak kontemplace mění náš pohled
Věříte Bohu bezvýhradně?
Já ano. Ale vždy tomu tak nebylo.
Žijeme obklopeni vnějším i vnitřním hlukem. Neustálý příval zpráv, povinností, srovnávání, očekávání, obav. Je snadné proplouvat životem na autopilota, odpojeni od vlastního srdce i od tiché Boží přítomnosti.
V evangeliu 2. postní neděle (Mt 17, 1-9) bere Ježíš Petra, Jakuba a Jana na vysokou horu. Tam, v tichu a daleko od davů, se před nimi proměňuje. Jeho tvář září jako slunce. Jeho šaty se stávají oslnivě bílé. Na okamžik se zvedá závoj a oni zahlédnou Jeho božskou slávu.
Ale Petr, pohroužený do svých vnitřních myšlenek, tam chce zůstat. „Pane, je dobré, že jsme tady.“ Navrhuje postavit stany, jako by se tento zážitek dal uchovat, uzavřít, zajistit.
Pak to přeruší hlas Otce: „Toto je můj milovaný Syn… poslouchejte ho.“
POSLOUCHEJTE.
Půst a kontemplace: Návrat k srdci
Během této postní cesty nás hnutí Laudato Si’ zve k návratu k srdci. Proměnění Páně nám připomíná, že kontemplace není útěk; je to proměna. Když se zastavíme, když vstoupíme do ticha, náš pohled se mění.
Papež František píše v exhortaci Dilexit nos, odstavec 81:
„Každý člověk potřebuje pro svůj život ‚střed‘, zdroj pravdy a dobra, z něhož může čerpat v událostech, situacích a zápasech každodenního života… přítomnost Krista, srdce světa.“
Návrat k srdci znamená znovuobjevit tento střed. Znamená to dovolit Kristu, Srdci světa, aby formoval to, jak vnímáme Boha, druhé a stvoření.
Vidět novým pohledem: Proměnění a ekologická výchova
Učedníci potřebovali spatřit Kristovo světlo, než vykročili vstříc temnotě Utrpení. Stejně tak i my potřebujeme chvíle rozjímání, abychom mohli odvážně žít ve světě poznamenaném ekologickou krizí, nerovností a nejistotou.
Právě zde se stává nezbytnou ekologická výchova – cíl Laudato si’ pro tento týden.
Ekologická výchova není jen o učení se faktů o klimatické změně nebo ztrátě biologické rozmanitosti. Je o formování nového způsobu vidění. Vyzývá nás, abychom přehodnotili naše instituce, naše školy, naše rodiny a naše společenství ve světle integrální ekologie. Podporuje vedení, kreativitu, obnovu a spravedlnost.
Nic z toho však není možné bez předchozí vnitřní proměny.
Když rozjímáme o proměněném Kristu, náš pohled se očišťuje. Začínáme vnímat stvoření nikoli jako zdroj k vykořisťování, ale jako dar. Vidíme druhé nikoli jako konkurenty, ale jako sestry a bratry. Vnímáme náš společný domov jako posvátnou půdu.
Katolický rodinný život a postní obrácení
Jako matka a katolička často přemýšlím o tom, jaký odkaz po sobě zanechám. Výchova začíná doma. Co svým jednáním svým dcerám předávám?
Vidí ve mně mé dcery někoho, kdo naslouchá Kristu?
Někoho, komu leží na srdci stvoření?
Někoho, kdo jedná s nadějí?
Půst není jen o obětování. Je o proměně – o tom, že dovolíme Kristovu světlu, aby osvětlovalo naše každodenní rozhodnutí.
Od kontemplace k poslání: Sestup z hory
Proměnění nekončí na hoře.
Končí sestupem.
Ježíš jim říká, aby se nebáli. Musí sejít dolů – zpět do světa.
Kontemplace vede k poslání.
V tuto druhou postní neděli jsme vyzváni, abychom se zeptali:
Kde jsem zván k tomu, abych naslouchal Kristu hlouběji a dovolil Jeho světlu formovat způsob, jakým vnímám Boha, stvoření a ostatní?
Možná odpověď začíná v tichu.
Ve zvuku větru v korunách stromů.
V tlukotu našeho vlastního srdce.
A v tichém ujištění Krista, který se nás dotýká a říká:
„Vstaňte a nebojte se.“
Nejnovější komentáře