Utrpení, smrt a zmrtvýchvstání: otevírání srdce
Evangelium této neděle je plné chaosu a zmatku. Ježíš je zrazen, vydán, odsouzen, ponížen… Lidé na něj vrhají urážky, posmívají se mu a soudí ho; peníze mění majitele, aby byly nakonec odmítnuty, protože představují cenu za krev. Ať už Ježíš promluví, nebo mlčí, nikdo mu nerozumí. Jeho postoj vyvolává otázky a vybízí každého k zamyšlení. „Jsi ty král Židů?“ ptá se Pilát. „Ty to říkáš,“ odpovídá Ježíš. On, který byl při vstupu do Jeruzaléma oslavován jako král, nese poselství – poselství o království, které není z tohoto světa – poselství, které nikdo neslyší a které je výzvou všem mocnoste.
Pro každou z postav je v sázce něco: kněží, zákoníci, Pilát… Ale to není vše. Je tu také společnost: lidé, kteří drží moc a jsou odhodláni ji kvůli tomuto králi neztratit.
Nekonečná láska, která proměňuje svět
Když se dívám na utrpení stvoření, na utrpení mužů a žen postižených ekologickou a sociální krizí a na utrpení všech těch, kdo se ozývají proti nespravedlnosti, myslím na Krista v jeho utrpení. On je po jejich boku, uprostřed nich. Trpí s nimi, s námi.
Všechna tato nenávist a rozdělení mohou vést pouze ke smrti.
Ale tím příběh nekončí. Tím, že dal svůj život na kříži, Ježíš otevírá dveře k něčemu jinému: k věčnému životu.
V našem světě, který je až příliš často naplněn nenávistí a rozdělením, máme cestu, po níž můžeme kráčet v jeho stopách. Tím, že obětoval svůj život, nám Ježíš ukazuje cestu: cestu lásky, nekonečné lásky, která proměňuje. Je to cesta, která vede k věčnému životu. Tato cesta začíná v srdci.
Exhortace Dilexit nos, odstavec 28 to popisuje takto:
„Pouze začneme-li od srdce, podaří se našim společenstvím sjednotit a smířit rozdílné názory a vůle, aby nás Duch mohl vést v jednotě jako bratry a sestry. Smíření a mír také pocházejí ze srdce. Srdce Kristovo je extáze, otevřenost, dar a setkání. V tom srdci se učíme vztahovat se k sobě navzájem zdravým a šťastným způsobem a budovat v tomto světě Boží království lásky a spravedlnosti.“
Právě návratem k srdci se můžeme sjednotit a překonat naše rozdělení. Můžeme jednat společně, zpochybňovat všechny struktury hříchu a skutečně přispívat k budování království lásky a spravedlnosti uprostřed našeho světa. Začněme dnes.
I když nám říkají, že je to nemožné
„Změna je nemožná“ – to je argument, který slýchám často. Zvláště když jde o ekonomický systém. Musíme být realističtí, usilovat o to, co je dosažitelné, a především nezpochybňovat logiku maximalizace zisku, protože není v co jiného doufat.
Často se přistihnu, jak spolu s encyklikou Laudato si‘ opakuji: „Věci se mohou změnit“ (LS 13). Ekologická ekonomika je možná, jak nám připomíná cíl Laudato si‘ pro tento týden: je to ekonomika, která uznává, že je subsystémem lidské společnosti, začleněným do našeho společného domova.
Dnes existuje tolik znamení této změny. Ozývá se tolik hlasů.
Mám na mysli biskupa Alminazu z Filipín, který loni přijel do Paříže, aby na výroční valné hromadě konfrontoval velké banky. „Jsem tu, abych jim řekl: radujete se ze svých zisků, ale zamysleli jste se nad cenou těchto zisků?“ Mluvil o dopadu projektů těžby fosilních paliv na mořskou biodiverzitu pobřeží ve své diecézi a na životy rybářů, kteří jsou na ní závislí. Je jedním z těch, kteří se ozývají a vyzývají nás, abychom překonali logiku honby za ekonomickým ziskem a vybudovali něco jiného.
Mám na mysli těch 62 náboženských institucí, které se loni rozhodly, že jejich fondy již nebudou financovat projekty těžby fosilních paliv, a které to veřejně oznámily během klimatického summitu COP 30.
Mám na mysli všechny ty lidi, kteří podnikají kroky tím, že píší svým bankám a ptají se, zda jejich peníze financují těžební projekty, a tím, že projevují solidaritu s lidmi postiženými těmito projekty – ať už na druhé straně světa, nebo přímo tady v našich vlastních komunitách.
Rozhodli se otevřít svá srdce a nechat se dojmout utrpením světa. A rozhodli se přijmout závazek právě tam, kde se nacházejí. To, co nesou, a způsob, jakým to nesou, dává světu ochutnat Boží království.
Jejich příklad vybízí každého z nás k zamyšlení:
Jak mohou moje rozhodnutí, spojená s Kristovou obětavou láskou, přispět k budování společnosti zakořeněné v péči, spravedlnosti a míru se stvořením i mezi lidmi?
Nejnovější komentáře