Ohlédnutí za Dobou stvoření 2020 na Slovácku

»Když jsme v našem společenství začali plánovat oslavu Doby stvoření, nebyli jsme si jistí, jak se vlastně chopit organizace a neměli jsme s touto aktivitou v naší církvi žádné zkušenosti. Program zářiových událostí vznikl poněkud spontánně a byl na naše poměry docela bohatý. Napadla nás myšlenka pozvat kněze a biologa Marka Váchu, aby v Břeclavi slavil mši svatou za ekologické obrácení a přednášku na letošní téma Doby stvoření, které bylo „Milostivý rok pro Zemi: Nové rytmy, nová naděje“. Tenhle nápad se nám sice líbil, ale připadalo nám nepravděpodobné, že by mohl mít oblíbený Orko prostor ve svém nabitém diáři, aby přijal naše pozvání. Přítelkyně Jana poznamenala, že celkově jsou naše plány ambiciózní, a nemáme šanci je v našem nepočetném společenství a v době vinobraní, kdy je „celá dědina ve vinohradu“, organizačně zvládnout. Měla pravdu.«

»Byla jsem z organizování nervózní, navíc jsem dlouhodobě pociťovala strach a smutek nad zničeným, umírajícím stvořeným světem a nad utrpením lidí, kteří ve světě už dnes nesou tíhu klimatických změn. Různí lidé mi dávali různé rady, někteří to mysleli dobře, jiní dávali rady nevyžádané a hodnotili můj vnitřní stav, jako bych byla špatná křesťanka bez naděje upínající se k pozemskému světu. Přiznávám, že jsem často v pokušení brát věci do vlastních rukou a volit „světské“ cesty pro záchranu přírodního světa, ale důvěru v Boha a jeho všemohoucnost jsem, doufám, nikdy neztratila.«

»Vím, že snažit se zachránit svět svou vlastní silou je naivní představa. Modlila jsem se proto modlitby pro dobu stvoření, a usilovala o hlubší postoj odevzdanosti a radosti, které mi především chybí. Přes velkou snahu se mi radost, kterou jsem kdysi pociťovala, obnovit nedaří, a také vnímám toto období jako jednu z největších zkoušek v mém dosavadním duchovním životě. Přesto myslím, že jsem volána to žít a rozrušení, které v sobě kvůli ničení přírodního světa a z něj plynoucích důsledků pro bratry a sestry naší lidské rodiny zakouším, nevnímám jako nesvaté. Jen tuším, že se musím stále více pokoušet o očišťování svého srdce, aby bylo odevzdané a rostla v něm láska. Bůh je všemohoucí, a když k němu budu volat s čistým srdcem a velkou důvěrou, teprve tehdy se můžou dít proměny.«

»Nějakou záhadou se stalo, že Marek Vácha potvrdil svou účast na našem programu, události se nám podařilo snadno naplánovat a věci šly celkově hladce. To bylo pro mě potvrzením, že nám Pán žehná a je mu milá naše touha oslavit Ho za jeho stvoření. Kromě Váchovy přednášky jsme během září uspořádali několik bohoslužeb jako poděkování i prosby za stvořený svět a setkali se u duchovní poezie. Byla to pro mě vřelá setkání, a přinesla mi úžas nad Bohem stvořenou krásou, jejíž obzor se mi postupně stále víc otevírá. Také vím, že na téhle cestě mám být. Sice mě bolí po ní jít a sama jsem si ji nevybrala, ale cítím, že i kdyby už pro zlomený svět nebyla lidsky vzato žádná naděje, v Bohu naděje trvá, a to vede k pokoji mého srdce.«

  1. 1. 2021

Veronika