Ohrožení stvořeného světa je výzvou k proměně, papežové volají k ekologickému obrácení, má se uskutečňovat ve farnostech.

Nová naléhavost problému

Když papež Jan Pavel II. jako první papež Římskokatolické církve použil při generální audienci 17. ledna 2001 výraz „ekologické obrácení“, nazval tak jev, který pozoroval ve světě mimo církev, totiž zvýšený zájem o životní prostředí a uvážlivou péči o něj, a mluvil o něm jako o něčem, co se děje mimo církev, je to dobré a je vhodné, aby to církev podpořila. Do roku 2015, kdy papež František vydal encykliku Laudato si‘ o péči o stvoření, se však situace zásadně změnila. O environmentální krizi se už nemluvilo jako o něčem, co podle názorů některých vědců hrozí, ale jako o tom, co už je tu a bezprostředně to ovlivňuje životy celých lidských společenství obývajících nejrůznější části planety, zejména těch nejchudších. S touto situací je papež František dobře obeznámen a naléhavými slovy volá křesťany, věřící jiných náboženství a všechny lidi k tomu, aby na ni „kolektivně a organizovaně“ odpovídali. Ve svých veřejných projevech oceňuje činnost občanských nátlakových skupin, které podle něj mohou pomoci „prosadit kulturu a praxi integrální ekologie“ tím, že tlačí na vlády a nadnárodní korporace, např. aby dodržovaly závazky Pařížské dohody a neotevíraly nové projekty těžby fosilních paliv. (V České republice takto působí občanské sdružení Limity jsme my, které usiluje o co nejrychlejší ukončení těžby uhlí v ČR a přechod na obnovitelné zdroje energie.) Katolické křesťany pak papež František důrazně volá k hluboké „proměně myslí a srdcí“ ve vztahu ke stvořenému světu.

Komunitní program proměny srdcí

Jak ale takovou proměnu srdcí a myslí uskutečnit? Jak adekvátně a opravdu křesťansky odpovídat na naléhavé ohrožení světa, v němž žijeme, který je společným domovem naším, všech ostatních lidí, živočichů, rostlin i všech budoucích pokolení? Domnívám se, že taková proměna představuje výzvu, které nestačí čelit tak, že každý začne sám u sebe. Globální environmentální krize neohrožuje jednotlivce, ale celá společenství, a proto je potřeba jejím důsledkům ve světě čelit a její příčiny z lidských srdcí vykořeňovat – jak papež František vícekrát opakoval – kolektivně a organizovaně, což v církvi znamená v prostředí společenství, sborů, farností. Tradičně se program (nejen křesťanské) duchovní proměny opírá o čtyři pilíře – modlitbu, půst, almužnu a pouť. Pokusím se naznačit, jakými způsoby mohou tyto čtyři vzájemně provázané aspekty cesty k proměně vztahu ke stvořenému světu uskutečňovat farní společenství v našich podmínkách.

Modlit se spolu se stvořením

Encyklikou Laudato si‘ a zejména svou trinitární modlitbou v encyklice obsaženou připomněl papež František katolickým křesťanům, že je možné se křesťansky modlit nejen za stvoření – chválit jeho Tvůrce, děkovat za něj a nově také naléhavě prosit za jeho záchranu –, ale také spolu se stvořením, v jednotě se vším, co je. Aby toho byli schopni, potřebují být dobře obeznámeni nejen s krásou světa, s majestátností hor, která tradičně vybízí k modlitbě klanění, ale i s jeho bídou, s alespoň malou částí utrpení na něm a také s dramatickým rozsahem změn, k nimž v posledních desetiletích dochází. Podle zkušeností mnoha katolických farností ve světě je jedním z nejlepších způsobů jak otevřít témata z Laudato si‘ a začít se modlit za stvoření a spolu s ním filmový večer, při němž se promítá dokument představující problémy encyklikou popisované. Některé z nich a také něco z Františkovy „naděje, že starost o stav našeho společného domova se promění v systematické a koordinované úsilí zacílené na integrální ekologii“ (František, projev k účastníkům mezinárodní konference u příležitosti třetího výročí vydání encykliky Laudato si‘ z 6. července 2018), může divákům zprostředkovat film Naomi Klein This Changes Everything (Tím se všechno mění), k němuž jsou nyní již dostupné české titulky. V českém kontextu je vhodným uvedením do témat Laudato si‘ filmový dokument Břetislava Rychlíka Kamenolom Boží. Na společné sledování dokumentu pak mohou přítomní navázat diskusí, přímluvnou modlitbou, chválou a děkováním. Společně se učí být vnímavými pro bolest, již stvořenému světu způsobuje sobecká lidská činnost, a nalézat tvář Ukřižovaného v ztýraném stvoření. Společně se učí vyznávat svůj podíl na zneužívání světa (papež František zve křesťany mimo jiné k tomu, aby konali pokání z cestování vlastními auty tam, kde mohli použít veřejnou dopravu, z používání jednorázových plastových kelímků a z nezájmu a pohodlnosti, kvůli nimž netřídili odpady). Společně mohou také prosit za odpuštění, smíření a obrácení pro ty, kdo se násilí na stvoření dopouštějí ve větším rozsahu. Společně se učí za stvořený svět děkovat, chválit jeho Tvůrce a vyprošovat si nový pohled, novou mysl a nové srdce, aby dovedli vidět, poznávat a milovat tak, jak je a celý stvořený svět vidí, poznává a miluje Bůh.

Společně se radostně postit

Druhým pilířem programu duchovní proměny tradičně je půst. V poslední době se často mluví o tom, že není třeba postit se od masa, že jsou i jiné formy postu, kterými se člověk uvolní pro Boha a pro své bližní – třeba když se postí od televize či sociálních sítí. Právě tradiční půst od masa a jiných potravin živočišného původu (středověká postní praxe v církvi zahrnovala újmu masa, mléka a vajec) však může být významným hybným momentem ekologického obrácení, k němuž papežové od Jana Pavla II. katolické křesťany volají. Podle zprávy Organizace pro výživu a zemědělství OSN Livestock’s Long Shadow (Dlouhý stín hospodářských zvířat) je chov hospodářských zvířat jedním z dvou či tří hospodářských odvětví, která nejvýznamněji přispívají k nejvážnějším environmentálním problémům, jako je zhoršování kvality půdy, změna klimatu, znečištění ovzduší, znečištění a nedostatek vody, úbytek biodiversity. Vzdání se potravin živočišného původu tedy může být jedním z těch malých každodenních kroků k ochraně stvořeného světa, k nimž papež František tak naléhavě volá. Půst pro stvoření lze konat v určité dny či roční doby, lze ho i přijmout jako trvalý životní styl sekulárně nazývaný „environmentální veganství“, který při hojném užívání luštěnin a doplňování vitamínu B12 nepředstavuje zdravotní riziko. Ale i v tom je nejlepší začít společně a k farní oslavě místo obvyklého guláše, uzeného či obložených sýrosalámových mís připravit dobroty z červené čočky, rozmanitých fazolí a zeleniny. Tím celé společenství udělá konkrétní krok k ochraně země a života na ní, solidarizuje se s milióny chudých, kteří by rádi jedli boby každý den, ale zdaleka ne vždy mohou, a zároveň před Bohem společně vyjádří svou vroucí touhu po změně. S dobrým kořením bude udělat to radostně snadné.

Ukládat poklady v nebi

„Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce,“ říká Ježíš v šesté kapitole evangelia podle Matouše. Jedním z možných výkladů tohoto výroku je, že když člověk do něčeho investuje své peníze, otevírá tomu své srdce a dovoluje tomu, aby ho to ovládlo. Když křesťané „dávají almužnu“, tj. obdarovávají chudé svými penězi, otevírají tím zároveň své srdce nejprve přímo pro ty, kdo peněžní dar přijímají, zástupně pak pro všechny chudé a skrze ně pro Ježíše, který se pro nás stal chudým, abychom my mohli mít účast na jeho bohatství. Podobně je možné použít soukromých i komunitních peněz k tomu, aby se srdce křesťanů více otevírala „stále zoufalejšímu nářku země a jejích chudých“ (František, projev z 6. července 2018). To, co zemi, její ekosystémy a lidi žijící na ní nejvíce ohrožuje, je získávání energie pro lidskou spotřebu spalováním fosilních paliv. Proto mohou ti, kdo se chtějí připojit k úsilí o ochranu Bohem stvořeného světa a zároveň ukládat své peníze tak, aby tím chválili Stvořitele spolu s jeho dílem, začít tím, že nebudou dávat peníze k dispozici těm, kdo těžbu a spalování fosilních paliv provozují a mají z nich zisk. Tím se připojí k celosvětovému hnutí nazývanému „divestment“, tedy odklonění investic z podniků těžby a spalování fosilních paliv, kterého se již dnes účastní řada amerických penzijních fondů, velká část amerických i evropských univerzit, mnohá města a od roku 2016 také velký počet katolických institucí jako je třeba Arcidiecéze Kapské město či Biskupská konference Belgie. (V České republice dosud žádná veřejná ani církevní instituce divestment neohlásila a je na občanech a věřících, aby to od nich vyžadovali.) A protože k udržení životního stylu, na jaký jsme zvyklí, je elektrické energie potřeba hodně, je vhodné peníze investovat do způsobů jak ji získávat z trvale udržitelných zdrojů, třeba tak, že se na farní střechu nechají nainstalovat solární panely. Nejedná se ovšem o almužnu v pravém slova smyslu, protože peníze investované do instalace solárních panelů či jiných trvale udržitelných zdrojů se dosti rychle vrátí a začnou generovat zisk. I tak je to ale dobrý způsob, jak se připojit k Františkově modlitbě v jednotě se stvořením.

Doprovázet jednání mocných

„Na prvním místě žádám, aby se konaly … modlitby … za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti,“ píše křesťanům autor prvního listu Timoteovi. Dnes je potřeba modlit se za mocné, abychom my a naše děti mohli žít ve světě nepřehřátém zplodinami spalování. Až budou v prosinci 2018 účastníci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu jednat na Klimatické konferenci v Katowicích, budou jejich jednání modlitbou doprovázet mimo jiné i mladí katoličtí věřící, kteří do Katowic poputují pěšky z Vatikánu. Každý křesťan v jakémkoli životním postavení je může doprovázet svým srdcem, v touze, s důvěrou.

Katolický týdeník 2018/36, Perspektivy, s. 7.